Jaká bude naše budoucnost I.

Minulost,dokonce i přítomnost je neměnná, budoucnost je ale vždy nejistá. Jaká bude ta naše budoucnost ?  Těžká otázka na kterou existuje mnoho jednoduchých, srozumitelných, ovšem nesprávných odpovědí. Autor této parafráze je tentýž politik, jenž za mé účasti v srpnu 1989(!) na jedné tehdy velice odvážné přednášce o prognostice objasňoval svůj přístup k budoucnosti následujícím židovským moudrem:

K rabínovi přišel chlapec a nesl v zavřených dlaních živého slavíka. Říkal mu: „Rebé, o tobě se říká, že jsi moudrý a umíš předvídat budoucnost. Pověz mi, je slavík v mých dlaních živý nebo mrtvý ?“ No a říkal si, když ten rabín řekne, že ten slavík je živý, tak rychle stisknu dlaně, slavíka zabiju a tím mu dokážu, že neměl pravdu. No, a když řekne, že je mrtvý, tak naopak dlaně rozevřu a nechám slavíka odletět. Rabín se na chlapce chvíli díval a pak řekl: „Záleží to na tobě“. A to je i moje odpověď, když se mě někdo ptá, jaká bude naše budoucnost. (konec citátu)

Na začátek několik čísel. Co se týká ČR - Příjmy plánovaného rozpočtu 2010 jsou 1022 mld. Kč, schodek 163 mld. Kč, oficiální schodek vykazovaný na úrovni 5,3% k HDP však vzhledem k příjmům rozpočtu činí bezmála 16% . Mimochodem - dnes jsem se dozvěděl, že z dodatečných 14 miliard by měla jít celá polovina na „obsluhu státního dluhu“. To jsou ale oficiální čísla. Podle názoru zde se může skutečný deficit rozpočtu včetně veřejných rozpočtů a dalších skrytých dluhů, pochybných záruk a dalších neplánovaných výdajů pohybovat až mezi 30-62% HDP, což znamená zhruba 90-184% z celkových plánovaných příjmů roku 2010. Nevím, zda si lze představit že by takto hospodařil kdokoliv z nás bez toho, že by rychle skončil exekucí veškerého majetku a osobním bankrotem. Dovedl bych si představit zoufalce, který by si na úroky a splátky půjčil další peníze a utrácel by nějakou dobu dál. Skončil by ale velice rychle a ještě hlouběji než kdyby přestal utrácet hned. Skutečnost, že stát ještě takto neskončil, mě moc neuklidňuje, naopak. Alarmující růst roční částky na „obsluhu státního dluhu“, tedy na úroky, hrozivě stlačuje zbylou část příjmů, použitelnou na vlastní rozpočtové výdaje.

Z médií je slyšet už poněkolikáté, že „krize je na ústupu“, „začíná růst“ atd… Je to podle mého názoru minimálně odvážné tvrzení a určitě předčasné. Je třeba vzít v úvahu, za jakých obrovských finančních injekcí z veřejných (tedy našich) prostředků se mnoho firem dosud udržuje při životě formou nejrůznějších dotací, školících programů, vývojových projektů a dalších přerozdělovacích opatření jako například šrotovné. Je nepodstatné, zda jsou to peníze z EU nebo pouze ČR, podstatné ale je, že tato další přerozdělovací opatření pouze generují další zvyšování daní a dluhů a tím snižují konkurenceschopnost našich výrobků. Do státní kasy ale nepřinesou nic, naopak. V této souvislosti je vhodné zmínit, že např. v Číně se průmyslová výroba v říjnu meziročně zvýšila o 16,1 %. Co k tomu dodat ? Myslím, že bychom si z těchto pár suchých ale výživných čísel měli uvědomit, kam to naši političtí vedoucí za těch pár let dopracovali. Snahou zalíbit se různým skupinám voličů, regulacemi a přerozdělováním s cílem ovlivňovat kdeco zavedli a rozvinuli grandiózní byrokraticko - sociální stát, kde velká část občanů je více či méně závislá na penězích od státu, všelijakých sociálních dávkách, státních příspěvcích a dalších nejrůznějších formách a úrovních přerozdělování. Tento systém má ale mimo jiné jednu „drobnou“ závadu – nemáme na něj. Musíme se kvůli němu stále více a rychleji zadlužovat a při tom všem nás stále dusí nekončící krize.

Ovšem může být hůř. Daleko hůř. Podle – podle mého názoru - velice solidní analýzy zde je Evropa ne na konci krize, jak se opovažují tvrdit média, ale na začátku hlubokého úpadku. Je to odvážné tvrzení, nicméně nemusí být tak daleko od pravdy. Ekonomický boom je bohužel momentálně na zcela jiném konci planety a na toto místo tak přesouvají schopní podnikatelé svoje aktivity. Na starém kontinentu se byznys přestává vyplácet a je čím díl více poután a zdražován nejrůznějšími byrokratickými překážkami, regulacemi, zákazy, příkazy, neuvěřitelnou legislativní nepřehledností, povinnostmi a samozřejmě daněmi všeho druhu. Mohlo by se zdát, že tato slova jsou příliš pesimistická, vždyť v porovnání s většinou světa se zde stále máme neskutečně dobře, máme vysokou životní úroveň, poměrně čisté životní prostředí, sociální jistoty, zdravotní péči na úrovni, plné supermarkety atd, atd. To vše ale také stojí strašnou spoustu peněz, které si momentálně nevyděláváme. Naše vysoká životní úroveň je udržována na úkor stále rychlejšího státního zadlužování

Mám za to, že lékem na současnou neutěšenou situaci určitě není zvýšená míra přerozdělování dalších peněz z vyšších daní a dalších dluhů. Tato metoda je podle mého mínění velice krátkozraká a jen o něco oddálí ono dno, ke kterému se pravděpodobně příští rok či ten další stejně dostaneme. Tato cesta ale umožní stávajícím politikům „přežít“ do voleb a uspět v nich. Co bude po tom, to nikdo neví. Politické strany mlčí, nijak nespěchají se zveřejněním svých vizí, asi čekají, co nastíní konkurence, asi aby to mohly poplivat. To je ovšem poměrně příznačné pro naši „volitelnou“ politickou scénu již delší dobu. Samotné výsledky několika posledních voleb pak jsou bohužel smutným obrazem výše řečeného – stále narůstající části voličů závislé tak či onak na státním přerozdělování, volící převážně levicové strany, oplývající nesplnitelnými, leč snadno pochopitelnými přerozdělovacími sliby, v naději, že přerozdělování od schopných k neschopným nejen zachovají, ale prohloubí

Neexistuje jednoduché řešení této situace, existuje jen mnoho jednoduchých, srozumitelných, nesprávných řešení. Je dokonce možné, že v demokratickém státě, který přesáhne určitou míru „sociální solidarity“, se státní finance nevyhnutelně posunou k bankrotu, neboť se již nenajde většina voličů k zvolení pravicové reformní strany, která skutečně potřebné reformy udělá. Na opravdové řešení či spíše řekněme alespoň pootočení ekonomického, politického a sociálního kormidla správným směrem je třeba daleko víc. Poctivá a pravdivá analýza příčin a následků na makroekonomické úrovni, radikální snížení byrokratické a legislativní zátěže podnikání a zaměstnávání, zásadní zeštíhlovací reforma a zlevnění státní správy na všech úrovních (včetně byrokracie EU), odstranění neúčinných a zbytečných regulací, dotací, státních příspěvků, a dalších přerozdělovacích položek, zásadní daňová, důchodová, sociální a zdravotní reforma, reforma financování politických stran a volebního systému, zprůhlednění veřejných zakázek na všech úrovních, zefektivnění a zrychlení justice, atd, atd.

Nečiním si nárok na úplný přehled těch neskutečně složitých a bolavých opatření, které nutně musí nastat, pokud se má skutečně a viditelně situace začít viditelně měnit směrem k efektivnímu a konkurenceschopnému státu. Na jaře budeme mít opět jedinečnou příležitost jednou za 4 roky vystavit politický účet, oznámkovat strany které již „něco“ předvedly a dát případně šanci stranám jiným. Z historie je zřejmé, že pro většinu voličů je velice těžké, ba přímo nemožné, nepodlehnout lákavým předvolebním slibům, pomluvám či hrozbám které je hrubě masírují z tisíců billboardů, inzerátů a reklam největších stran, na které celé čtyři roky nadávali.

Systém financování politických stran a volební systém je bohužel nastaven tak, aby nové strany měly minimální šance. Přesto doufám a věřím, že se před volbami najdou důvěryhodné politické strany, které takováto opatření nabídnou, jsem ovšem značně skeptický v tom, zda dokáží přesvědčit voliče v takové míře, aby obdržely dostatečně silný mandát pro realizaci těchto opatření. Jsem dokonce přesvědčen, že přesvědčivěji než kdy jindy u nás ve volbách zvítězí strany populistických slibů rostoucí míry přerozdělování potažmo zadlužování.

Svého „slavíka v dlani“ tak budeme držet v dlaních každý. A záleží jen na nás, jak s ním naložíme. Zda půjdeme k volbám, a jakou stranu vhodíme do volební urny. Nebudete mě asi věřit, ale rád, převelice rád, bych se tentokrát ve své prognóze zmýlil. Mimochodem – ten politik zmiňovaný na začátku článku se jmenuje Miloš Zeman.

Zveřejněno také na www.jiricisar.com